PR guru František: Z „mobilního rozhlasu“ se stal obecný pojem pro chytrou obecní komunikaci

František Brož se společně s PR agenturou FYI Prague stará o koordinaci mediálních výstupů Mobilního rozhlasu a dalších projektů Neogenie. Kromě toho je ale Franta také čestným členem našeho týmu, který se účastní většiny našich teambuildingů. V létě dokonce fungoval jako kouč našeho firemního softballového utkání. Jak vidí Mobilní rozhlas a vůbec potenciál chytré komunikace on? Na to a mnohem více jsme se ho zeptali v dnešním rozhovoru.

Podle čeho si vybíráš projekty, kterým se budeš věnovat?

Většinou mi stačí pět deset minut rozhovoru s manažery nebo tvůrci projektů a cítím, jestli to má smysl nebo ne. Je to podobné, jako když se investor rozhoduje, kam vloží svoje peníze – já akorát vkládám svůj čas, zkušenosti a vztahy se třetími stranami, které si nesmím pokazit. Pokud cítím, že projekt je v dobrých rukou, že za ním stojí lidi s vizí, jsou spíše skromní a nároční především na sebe, kteří se nebojí diskutovat a vyžadují kritický přístup ke své práci v tom nejlepším slova smyslu, pak na to většinou kývnu. Na segmentu tolik nezáleží, veškeré know-how a vědomosti nebývá problém načerpat za běhu, když člověk dostatečně rychle kmitá nohama.
V poslední době se nejvíc vidím ve stakeholder managementu, tedy propojování subjektů, kteří se vzájemně potkávají při businessových aktivitách – od zákazníků přes zaměstnance po stavovské organizace nebo odborníky.  A také public affairs a lobby podle britského modelu. Nepohrdnu ani prací s osobnostmi, které mohu mentorovat a pomoci jim vyprofilovat se. V takovém případě mám vždycky radost, když vidím, jak pár hodin konzultací a rozhovorů dokáže vytvořit novou mediální osobnost.

Ráno poté, co Ondra definoval myšlenku mobilního rozhlasu, vyfotil ze skály, kde jsme spali krajinu pod námi. Místo je totožné s fotkou, kterou dnes naleznete na všech materiálech Mobilního rozhlasu.

S Mobilním rozhlasem spolupracuješ od jeho vzniku, kam se projekt od té doby posunul?

Pamatuju si léto pár let zpátky, kdy jsme s Ondrou na několikadenním businessovém čundru (což je mimochodem asi nejlepší způsob jak brainstormovat a sestavovat businessové strategie) kempovali na vyhlídce nad Jetřichovicemi v Českosaském Švýcarsku. Shodou okolností je to právě to místo, odkud byla pořízena ikonická titulní fotka, kterou Mobilní rozhlas používá. Plahočili jsme se tenkrát třetí den, bylo po desáté, konečně přestala vedra a padla tma, stoupali jsme po strmém svahu kolem spáleného lesa a s Ondrou jsme probírali jeho vizi ucelené komunikační platformy pro starosty – dostali jsme se k tomu právě na základě diskuze o rychlém svolávání hasičů a dobrovolníků ve spojení s krizovými událostmi, kterých byla to léto celá řada. Ondra své vizi hrozně věřil, myslím, že už tenkrát to měl v hlavě všechno. Mám podezření, že když pak jel domů vlakem z Děčína, všechny nápady, o kterých noc před tím mluvil, napsal na kus ubrousku, aby je mohl krok po kroku dotáhnout.
No a světe div se, ani ne za půl roku se mu podařilo se svým týmem dát dohromady úplně základní podobu platformy a dalších pár měsíců na to se prodávalo. A to i přes to, že původně se v Neogenii, která měla těžiště spíše v e-commerce, projektu věnovanému veřejnému sektoru moc nevěřilo.

Vlastně mi to přišlo neuvěřitelné, jak rychle a bez nějakých odboček Mobilní rozhlas vznikl. Že to bude bomba jsem věděl od první chvíle, ale to, jak se začaly vynořovat a fungovat všechny komponenty projektu bylo dechberoucí. Navíc se mi líbilo, jak precizně bylo všechno promyšlené. V kontrastu se startupy, které více mluví než dělají, to byla hrozně příjemná změna a nám se o to líp pracovalo, protože jsme neprodávali do médií horkou vodu, ale zcela korektní příslib revoluce ve smart komunikaci. A to se myslím vyplnilo. Dnes novináři, starostové i obyčejní lidé zcela běžně nazývají platformy pro přímou komunikaci s občany “mobilním rozhlasem”, aniž by věděli, že ještě pár let zpět se tenhle pojem vznášel někde v mracích nad pískovcovými skalami Českosaského Švýcarska. Na tak krátkou dobu je to opravdu dobrý výkon.

V čem vnímáš největší přínos a potenciál Mobilního rozhlasu pro občany?

Pamatuju si dobu deset let zpět, kdy se i v českých médiích masivněji začalo mluvit o smart cities. Tenkrát to bylo především díky aktivitám velkých společností jako je třeba IBM, které nabízely robustní řešení pro městskou infrastrukturu. A přestože se i díky lobby začalo do smart cities pomalu investovat i v ČR, ruku na srdce, kdo máte dojem, že žijete v chytřejším městě než před lety? Osobně za jediný pro mně využitelný smart city tool dodnes považuju Google Mapy s realtime hlášením dopravní situace. A to mi přijde tristní.

Nicméně jak sleduju Mobilní rozhlas, jsem stále více přesvědčen, že tu vznikl jedinečný nástroj, který dokáže udělat smart city i z té nejzapadlejší obce. Bez obřích investic, velkolepých záměrů a desetinásobného schvalování na městských komisích. Smart Communication je sice jen podsložkou Smart Governance a to je zase jedním z šesti pilířů smart city koncepcí, ale upřímně – právě chytrý způsob řízení a jednoduchá komunikace se samosprávou odpovídající dnešním komunikačním standardům, to je přesně to, co průměrný občan potřebuje nejvíce.

Možnost podílet se na chodu obce, ať už formou účasti v minireferendu nebo pomocí fotohlášek, to považuju asi za největší přidanou hodnotu. Jakmile se dotáhnou krizové scénáře (pár jich už mám v šuplíku), budu mít takřka dojem, že hlavní část mise je splněna.

Když si pak uvědomím, kolik starostů ještě teď investuje stovky tisíc do morálně zastaralých řešení ve formě nefungujících webových stránek nebo vlastních aplikací, co nic neumí a ještě mluví o přínosech nových forem digitální komunikace pro občany, je mi občas do breku.

František 4
František se stará o PR Mobilního rozhlasu, ale vídáme ho také na teambuldingu nebo firemních akcích.

Který typ médií Mobilní rozhlas zajímá a jaká témata mají největší úspěch?

Řekl bych, že když si na Mobilní rozhlas novinář udělá čas, zaujme ve výsledku každého. Určitě je to poměrně osvěžující projekt pro všechny, co píší o novinkách pro obecní samosprávy i pro novináře se specializací na smart cities. Možná mně trochu mrzí, že tu zatím není taková žurnalistická osobnost, která by si pod sebe vzala kompletně téma Smart Governance. Rozhled v téhle oblasti tu nemá skoro nikdo a odborných článků na toto téma je pořád málo. Možná námět pro mě a pro Pavla, z jakého směru do toho zase více šlápnout, až bude trochu klidněji.

Hodně slavíme úspěch s případovými studiemi. Novináři jsou naprosto nadšení, když jim ukážeme, co všechno v rekordním čase zvládne starosta s minireferendem – třeba Březina s hlasováním o kácení lip.

Hodně rezonuje i skutečnost, že jsme asi jedinou zemí v Evropě, kde smart city revoluce nepřichází od velkých měst, ale je hodně tlačená vesnicemi o několika desítkách obyvatel. Starostové malých obcí tu zkrátka školí ty velké, jak se to má dělat.

Poděl se s námi o historiky ze zákulisí ☺ Jaké jsou první reakce novinářů na Mobilní rozhlas?

Když vidí Mobilní rozhlas v praxi, reagují s naprosto spontánním nadšením. Asi se mi nestalo, že by někdo neměl potřebu ihned mi vnucovat jméno obce kde má chalupu, ať je také zapojíme.  Tím, že zejména ve městech se s občany nikdo z městské části aktivně nebaví, nabývá většina novinářů dojmu, že jsme se zatím od tlampačů nikam neposunuli. Když pak vidí pravý opak, okamžitě je to vtáhne do hry.

Jeden redaktor na základě našeho textu o tom, že Mobilním rozhlasem varují obce před vstupem do lesa v době honů sám kontaktoval svého starostu. Taky se mi líbila spolupráce s redaktorkou z České televize, se kterou jsme se bavili o nízké účinnosti klasických tlampačů. Když reportáž sestříhala, svěřila se mi, že původně chtěla použít ilustrační záběry z povodní s bezpečnostním hlášením klasického rozhlasu, aby s ohledem na vyváženost informací ukázala, že to je stále ještě spolehlivá technologie. V archivu však nenašla žádný záběr, kde by místo hlášení nebylo slyšet jen šílené nesrozumitelné echo.

František 2
Nejlepší relax je s batohem na zádech a vlčákem po boku.

Celý den komunikuješ na všechny strany a moc klidu si neužiješ, jak nejraději relaxuješ?

Přiznám se, že relaxovat moc neumím. Jsem zvyklý mít mozek neustále zapnutý, pořád přemýšlet, kombinovat, být připraven vždy reagovat. Vlastně to je trochu nemoc z povolání, ale svým způsobem mně to pořád baví. Člověk je nonstop zvyklý nasávat informace, vyhodnocovat je, sledovat odkud kam vedou jaké nitky. Hodně mi to pak pomáhá v úsudku, protože při mé práci je vždycky dobré mít maximální rozhled.
Takže občas musím hlavě domluvit skleničkou dobré whiskey a pěkně upěchovanou dýmkou, aby se zastavila. Rád si taky skočím na koncert klasické hudby, těším se, až se někdy dokopu na koncert do Labské filharmonie v Hamburku. Rád si zahraju softball nebo lacross, nahodím batoh a na pár dní se ztratím spolu s vlčákem Šarem někam do českých luhů a hájů. Když pak koukám na západ slunce s plecháčkem kafe, začínám se klepat večerní zimou a cítím příjemné ticho samoty, pak mi vlastně svět přijde opravdu v pořádku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *